• Úvod
• Recenze
• Profily
• Reporty
• Biograf
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

RETRO Recenze

BASIL POLEDOURIS - Conan - The Barbarian

1982 MCA Records/Milan Music

"That which does not kill us makes us stronger."

Friedrich Nietzsche

Between the time
when the oceans drank Atlantis,
and the rise of the sons of Aryas,
there was an age undreamed of.
And onto this, Conan,
destined to wear the jeweled crown
of Aquilonia upon a troubled brow.
It is I, his chronicler,
who alone can tell thee of his saga.
Let me tell you of the days of high adventure!

(Prologue / Anvil of Grom)

Soundrack k filmu CONAN – THE BARBARIAN patří dozajista k mým nejoblíbenějším nemetalovým nahrávkám. Z druhého pohledu však jeho označení jako nemetalová nahrávka může vzbuzovat mírné rozpaky, neboť snad neexistuje epičtěji laděná metalová kapela, jenž by se tímto klenotem byť jen sporadicky neinspirovala. Na Poledourisově zhudebněné vizi Conanova světa spatřuji mimo jiné ještě další zajímavé elementy, jednak že hudba bezkonkurenčně předčí kvalitu samotného filmu a též, jako jeden z mála soundtracků, se výtečně poslouchá i jako samostatný produkt bez jakékoliv paralely k filmu.

Mnohým asi vyvstane na čele studený pot, když si uvědomíme, že producent Dino De Laurentiis pro film CONAN původně plánoval soundtrack z popových hitů 80. let, ale teprve až po neúnavném naléhání režiséra Johna Miliuse padla šťastná volba na řecko-amerického skladatele Basila Poledourise (1945 - 2006). Poledouris patřil k jedněm z nejvytíženějších skladatelů filmové hudby, z jeho repertoáru vzešly takové soundtrackové skvosty jako RED DAWN, FLESH & BLOOD, ROBOCOP, THE HUNT FOR RED OCTOBER či ON DEADLY GROUND. Ruku na srdce, bez čarovné hudby Basila Poledourise by filmové zpracování klasického fantasy subžánru sword and sorcery, jehož otcem je Robert E. Howard, působilo natolik naze.

Soundtrack začíná pěkně z hurta, po šamanském prologu (viz úvodní odstaveček recenze), vyprávěném slepým kouzelníkem, následuje nejrazantnější nástup v historii filmové hudby "Anvil of Grom". Zrození cimmeriánského válečníka hraje až 24 lesních rohů, strunných nástrojů a tympánů. Teprve až po více než třech minutách nastává zklidnění díky pozvolné "Riddle of Steel", v níž poznáme tajemství oceli Conanova meče. Jedná se však jen o ticho před bouří, neboť po mrazivé gradaci se devadesátičlenný italský orchestr představí opět v plné síle, tentokrát nechá Poledouris naplno vyniknout majestátní až dvacetičtyřčlenné chorály a to s takovou razancí, až stydne krev v žilách. Taková je "Riders of Doom", jejíž inspiraci autor čerpal v epické kompozici "Ledová bitva" z kantáty "Alexander Nevsky" (1938) od Sergeie Prokofieva.

Ponuré chorály dominují též v následující "The Gift of Fury", ovšem značná část soundtracku se nese spíše v zasněné epické atmosféře s občasnými výbojnými výpady. A právě v tomto atributu tkví jeho síla a tolik důležité pojivo pro budoucí vývoj metalového žánru. Typickým příkladem může být třeba tandem "Column of Sadness / Wheel of Pain", kdy je až neurotická atmosféra rázem vystřídána dynamikou žesťových nástrojů.

Ale nebyl by to pravý fantasy soundtrack bez pozitivněji laděných emocí. Šestá suita "Theology / Civilization" patří pro mě k jedněm z vrcholů alba. Přestože se jedná o kompozici kladoucí důraz na ryze veselou atmosférou (zřejmě jediná na CD), i v ní se plně projevuje dynamická hra klidnějších a razantnějších pasáží. Dalším vrcholem desky se jeví výpravná "The Search". Opět se jedná svým způsobem o netradiční kompozici, neboť asi jako jediná by mohla, pro svou univerzálně laděnou náladu, figurovat i ve filmu se zcela odlišným žánrovým zaměřením.

Za to "The Funeral Pyre" je fantasy motiv jako řemen, jistě vzpomínáte na mrazivou filmovou scénu, kdy hořela pohřební hranice válečníkovy jediné opravdové lásky. A blížíme se ke katarznímu grandfinále - "Battle of the Mounds pt. 1" (druhé pokračování nebylo nikdy realizováno, ani v pokračování conanovské ságy CONAN THE DESTROYER) svojí podstatou připomíná druhou (resp. třetí) "Riders of Doom". Závěr díla patří dvou-kompozici " Orphans of Doom / The Awakening". První část "Orphans of Doom" se nese pouze za malebných zvuků gregoriánských nápěvů a tesklivých smyčců, jedná se bezesporu o nejklidnější a současně nejpřímočařejší část desky. Absolutní tečka tohoto geniálního díla patří neméně subtilní suitě "The Awakening", nicméně na rozdíl od minimalistické první části dochází díky promyšlené gradaci k opravdové katarzi.

Co říci závěrem? Nedovedu si představit lepší uvedení subsekce RETRO, než zrecenzováním tohoto hudebního skvostu, jenž si získal nemálo fanoušků s otevřenou myslí. Přestože opravdoví znalci vážné hudby mohou konstatovat něco o přílišné inspiraci mistra Poledourise z nepřeberné plejády klasických děl (Sergei Prokofiev, Gustav Holst, Carl Orff), ukažte mi však jiného moderního skladatele, jemuž se s podobnou grácií podařilo nahrát dílo tak dokonale kompaktní a ve své podstatě ryze upřímné.

PS: Kolekce vychází též v reedici u kultovních Varese Sarabande Records obohacená o další čtyři skladby s celkovou hrací dobou CD 60 minut.

hodnocení: 100 %

Štěpán Šimek | 18.06.08

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb