Přihlášení | Registrace

OLYMPIC - Bigbít

součást kompletu 14 CD
2010 Supraphon

Zatímco odešlý bubeník Petr Hejduk si založil discopopový BALET, debutující megapopulární sračkou "Hej pane diskžokej", personálně omlazený OLYMPIC se vrhl na podstatně razantnější tvorbu, jak také prokázal hned startovní singl. Není divu, že Janda chtěl přibrat druhého kytaristu, o to větší však bylo překvapení, když byl přijat nejen bubeník Milan Peroutka, ale zcela překvapivě také druhý klávesista Jiří Valenta. Po mnoha letech nakrátko pětičlenná sestava však přesto stvrdila svůj příklon k tvrdšímu výrazu a zplodila album s všeříkajícím názvem "Bigbít".

Zlatá edice – CD 11: OLYMPIC – Bigbít (1986)

LP – 1986 Supraphon
CD – 1993, 2009, 2010 Supraphon

Premiéru obměněné sestavy charakterizuje tvrdší a především hutnější zvuk, místy atakující bezmála hardrockové či dokonce až metalové břehy. Namísto melodické líbivosti zde vládne kytarová razance a oproti minulosti o něco dravější pojetí většiny skladeb. Žel, o některých z nich lze současně jedním dechem tvrdit, že nepatří zrovna k těm přesvědčivým.

Hned začátek je silně rozpačitý. Decentní klávesové čarování uvozuje skladbu "Země v každým z nás", jakýsi podivný fanfárový pseudohardrock, jakých se však soubor žel nezbavil dalších několik let. Sotva průměrně dopadá také balada "Stárnout" a podobně nevýrazné "Manekýny". Trochu lépe vyznívají ty pokusy, kde se pánové znovu po letech snaží o kompozičně náročnější celky. Určitě nejvíce se to týká až zbytečně rozmáchlé skladby "Dopis", jejíž bezmála art-rockovou složitost však omlouvá dostačující výraznost jednotlivých pasáží. Částečně podobné, přesto zjevně kompaktnější ladění vykazuje rovněž "Můj klid", jedna z nejlepších položek v rámci celého alba.

Mezi přesvědčivější kusy jistě náleží svému názvu věrný "Bigbít", jemuž solidně konkurují "Festivaly". Ovšem ty největší palby přicházejí až na závěr. Jinak zapomenutelná píseň "Je to nářez" je specifická jak tím, že ji zpívá Broum, tak i zvláštně křičeným způsobem jeho vokálního projevu. Mnohem lepší je však svižná punkmetalová vypalovačka "Jako tele na vrata", jejíž klávesové ornamenty se znamenitě doplňují s prudce kytarovými výbuchy i jedovatým zpěvořevem.

Zajímavě rozjetou novou fázi skupiny zbrzdil 19. květen 1987, kdy zemřel klávesista a zakládající člen Miroslav Berka, který pravděpodobně spáchal sebevraždu. Kapela nehledala žádnou náhradu, zůstala ve čtyřech a takto oslavila čtvrtstoletí své existence, k němuž vyšla špatně sestavená a proto zbytečná výběrovka "25 let". Proces přitvrzování však brzy gradoval.

Hodnocení

Ladislav Oliva | 21.12.10

Další články autora:

PRECEDENS - 30 let | 24.05.13
PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr | 17.05.13
STROMBOLI - Shutdown | 11.05.13
PRAŽSKÝ VÝBĚR - Výběr | 19.11.12
OLYMPIC - 50 - Hity, singly, rarity | 05.08.12

Všechny články