Novinky | Videa

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

RED HOT CHILI PEPPERS v ČR

29.08.16

Více

Echoes

Persistence tour 2017

Persistence tour 2017

20.01.17 | 19:00 hod.

Live - nejbližší akce

Persistence tour 2017

20.01.17 | 19:00 hod.

Více | Přidat koncert

Recenze

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Straka v hrsti

ABYSS doporučujePRAŽSKÝ VÝBĚR - Straka v hrsti

1982 nevydáno
1988 / 1990 Panton
1995 Bonton Music
2012 Supraphon

čas: 41:35
země původu: Československo
styl: rock/nová vlna

"Co s tím zoufalstvím, když chceš dělat novou vlnu a prostě umíš hrát?! V našem pojetí tomu říkáme nová soda, což je generační termín pro novou vlnu, hranou staršími lidmi, jsme vlastně zpola už takoví strejcové." (Michael Kocáb - Melodie 2/1982)

Třicet let uplynulo od realizace legendárního alba "Straka v hrsti", které v roce 1982 jasně definovalo domácí podobu takzvané nové vlny. Díla, jež je po celou tuto dobu považováno za jedno z nejlepších či dokonce vůbec nejlepší české rockové album všech dob.

"Odvaz, sranda, recese, crazy humor, ironie a nadsázka. To jsou patrony, jimiž začala česká nová vlna nabíjet svůj výrazový arzenál jako mladá hudba pro toto desetiletí. To jsou také tvůrčí principy, s nimiž vtrhl po roce 1980 na scénu obnovený Pražský výběr, aby je vyhrotil do excentrické podoby a aby je vysvářel a ofrézoval do sevřených a jednolitých písničkových tvarů. Na posluchače, očekávající introvertní jazzrockové zvukomalby s virtuózními sóly, se začalo z pódia valit vícehlasé předivo překotně opakovaných motivků, úderné unisonové riffy, drásavé výkřiky kytary a kláves, hladce plynoucí diskotékové pasáže a zpěv, přebourávající předchozí estetická kritéria. Pražský výběr přišel s tím, co bylo "na spadnutí" - s původní rockovou písničkou, která nezapře českou hudebnost a mentalitu, schopnost reagovat na běh života smíchem a komentovat jej v tradici českého humoru a dryáčnického kramářského divadelnictví. Profesionální provedení bylo navíc předpokladem dokonalého a bezchybného výkonu, jenž dával návštěvníkům koncertu pocit, že něco takového se u nás na veřejných pódiích ještě neobjevilo." (Aleš Opekar & Vladimír Vlasák - "Excentrici v přízemí" - Panton - edice Impuls 1989)

Když rytmika skupiny PRAŽSKÝ BIG BAND roku 1975 založila původně jazzový PRAŽSKÝ VÝBĚR, vzápětí elektrifikovaný do jazzrockové podoby, zajímalo to spíše jen úzce vyhraněné publikum. Ve spolupráci s folkrockovými MARSYAS byl sice pořízen singl se skladbami "Vyznání" a "Ondřej" a v roce 1978 také dlouhohrající deska "Žízeň", jenže jejím vydáním tato fáze skončila. Do dvou let však vykrystalizovala pozměněná sestava, kterou coby prapůvodní členové tvořili klávesista a nově i zpěvák Michael Kocáb a baskytarista Ondřej Soukup, k nimž se připojili rockově naladěný kytarista Michal Pavlíček, bubeník Jiří Hrubeš a pouze dočasně perkusista Jiří Tomek. Nově získaná rockovější tvář se prolnula s potrhlou pódiovou prezentací, což zpočátku děsilo původní jazzové příznivce.

"Muzikanti, pro které byl Pražský výběr symbol progresivního jazzrocku, si nejdřív mysleli, že jsme se zbláznili, brali to jako divadýlko, opičárnu, ale jak narůstal ohlas na naše vystoupení a my jsme nacházeli vlastní ksicht, všechno se znormalizovalo." (Michal Pavlíček - "Protrhla se hráz aneb 7 (tu) tučných a 7 (tu) hubených let Pražského výběru" - booklet 2CD "Komplet" - Bonton Music 1995)

Tato nová šokující koncertní podoba přinesla na domácí pódia něco dosud nevídaného, a to v rovině nejen hudební, textové či vokální, ale i pohybové a vizuální originality.

"Neodmyslitelná byla u kapely pódiová prezentace se sériemi gagů, šokujících kostýmů a tanečků. Někdy byly vizuální úlety v jednotě s muzikou, jindy vytvářely dráždivé napětí s temnými figurami a zmenšenými akordy, pověstnou svahilštinou a dětským žvatláním prolínaly efektní unisonové laufy kytary a syntezátoru (zřetelně jazzrockového rodu). Strhující Hrubešovo bubnování a Pavlíčkova prožívaná sóla dodávaly muzice totálně rockovou atmosféru, s níž skvěle kontrastoval Soukupův neochvějný výraz obecního idiota i Kocábova májovská gesta a rekvizity. Jako by toho nebylo dost, trhavými pohyby mechanické loutky na sebe poutal pozornost z řetězu puštěný Jiří Tomek, výtečný hráč na conga." (Vojtěch Lindaur & Ondřej Konrád - "Život v tahu aneb Třicet rocků rocku" - Tvorba / Delta 1990, "Bigbít" - Torst 2001, Plus 2010)

Když Ondřej Soukup v roce 1981 vyslyšel vábení Orchestru Ladislava Štaidla a odešel tedy doprovázet Karla Gotta, bylo třeba najít jiného baskytaristu. Vilém Čok z alternativně-novovlnně-punkové kapely ZIKKURAT o tom zprvu nechtěl vůbec slyšet, později však souhlasil. Přinesl si nejen svou životní pecku "Na václavskym Václaváku" či ještě větší pódiové oživení, ale také punkovou energii a dravost, kterou zdárně vyvažoval přece jen menší muzikantskou dovednost.

"Měl jsem přece jen jiné kořeny než Michalové. Neuměl jsem noty, ale byl jsem zvyklej se do toho opřít. Vydat tu energii do dna - a to byl myslím můj hlavní přínos v počátcích Pražského výběru." (Vilém Čok - "Protrhla se hráz aneb 7 (tu) tučných a 7 (tu) hubených let Pražského výběru" - booklet 2CD "Komplet" - Bonton Music 1995)

Kocáb, Pavlíček a Hrubeš již tou dobou nebyli na hudební scéně žádnými nováčky a měli už za sebou mnoho muzikantských projektů, včetně první jazzrockové fáze souboru, skupin EXPANZE a BOHEMIA či spolupráce s několika interprety oficiální popové a jazzové scény, především Marthou Elefteriadu, Janou Kratochvílovou, Janou Koubkovou nebo Evou Olmerovou. Jejich vysoké renomé potvrdily také kritikou udělené Ceny Melodie za léta 1981 a 1982. Přesto nutno dodat, že teprve až nové směřování jejich společného uskupení přineslo ohromně vzedmutou vlnu nebývalé popularity, jejímž výsledkem bylo například i páté místo v anketě Zlatý slavík za rok 1982.

"Psal se rok 1982 a na scéně žižkovského kulturního domu Na Chmelnici řádila nejnovější senzace české nové vlny, Pražský výběr. Nikdo, kdo je neviděl na vlastní oči, nechtěl věřit, že je to možné. Žili jsme v zemi, kde blbost vítězila nejen nad pravdou a láskou, ale nade vším. Žili jsme ve státě, kde nepřítelem bylo všechno, co mělo neuchopitelný obsah. Humor, nadsázka, fantazie, vnitřní svobodný svět vadily víc než rozkrádačky. A najednou se pět let po procesu s Plastic People objevilo něco neméně šíleného a jiného. Po scéně hystericky pobíhal zpěvák a varhanista Michael Kocáb v úboru připomínajícím velikého chrobáka nebo s maskou odporného starého chlapa. Na jedné straně pódia předváděl neuvěřitelné laufy na kytaru Michal Pavlíček s vlasy vyčesanými vzhůru po vzoru japonských zápasníků sumo - chvíli jakoby znuděně, chvíli v transu. Na druhé dělal bordel šílený Vilém Čok, dříve baskytarista jedné z prvních českých punkových kapel Zikkurat, teď povýšený do role krále šílenců." (Josef Vlček - "Causa Pražský výběr" - RefleX 14/2012)

Nějaké texty původně napsal Jiří Suchý, jejich semaforský duch ovšem nebyl přesně tím očekávaným. Mnohé písně byly zpočátku prezentovány takzvanou svahilštinou, tedy jakýmsi umělým jazykem bez slovní náplně, kterou pak vedle samotných členů dodal zejména František Ringo Čech. Velmi svérázný a umělecky rozporuplný textař, jenž v minulosti psal pro OLYMPIC, Sodomu nebo Schelingera a který se hudebně pohyboval od přihlouplého bubble gumu až po zemitý hard rock, však dodal až nečekaně vhodné texty, vesměs patřící k těm dodnes nejvíce pamětihodným.

"Muziku Pražského výběru jsme psali s Michaelem společně, jako autorská dvojice. Samozřejmě se zapojil i Vilém a svým podílem hudební supervize přispěl i Hrubeš. Byla to pochopitelně otázka kompromisu, ale podařilo se nám vytvořit symbiózu, v níž naše pojetí splynula v jednotný celek. Byli jsme při práci nároční, jsme už s Michaelem takoví perfekcionisté. Ale dlouho jsme nevěděli co s texty, které jsme na koncertech zpívali svahilsky. Franta Čech se nakonec s českými verzemi trefil přesně. Některé psal i Michael a nejzásadnější text - Proč jen já - napsal Josef Novotný. Byla v něm naše generační zpověď." (Michal Pavlíček - 1990)

Prvním oficiálním počinem této čtveřice byl v roce 1982 vydaný dvoupísňový singl, obsahující skladbu "Komu se nelení - tomu se ženění", známou také sloganem "Haťa paťa", zatímco na druhé straně se nalézala píseň "Jó, já se mám, že je Olda přítel můj", jejíž název byl později uváděn ve zkrácené verzi "Olda je přítel můj". Tento song dříve existoval i v textově zcela odlišných verzích "Blücherovi jezdci" a "Nafta nad zlato", která byla i nahrána. Naopak "Pražákům je hej" bylo původně opatřeno podobně zábavným textem "Bydlíme nad rybníkem", který si však někdo odpovědný vyložil coby nepatřičnou politickou provokaci, takže skladba dostala zcela novou slovní náplň.

"Snad to byl právě odér té absurdní doby, kterým prosákl hudební, literární i vizuální výraz Pražského výběru. Zatímco šokantní vizáž kapely byla později různými extravagantními kapelami dováděna do nekonečnosti, muzika i texty, zachycené na albu Straka v hrsti, zůstávají uměleckou reflexí těch časů dodnes jedinečné. V kontextu českého rocku stojí v jedné řadě s podobnými skvosty, odrážejícími ducha doby - olympickou Želvou a Kuřetem v hodinkách od Flamenga." (Vojtěch Lindaur - "Protrhla se hráz aneb 7 (tu) tučných a 7 (tu) hubených let Pražského výběru" - booklet 2CD "Komplet" - Bonton Music 1995)

Přestože byl soubor dobově ovlivněn světovým tažením novovlnné a post-punkové hudby, na svém nejslavnějším albu k ní přistoupil výrazně osobitým způsobem. Zatímco typičtí stoupenci těchto stylů většinou neoplývali velkou muzikantskou dovedností, v případě Kocába a Pavlíčka bylo možné mluvit o klasickém hudebním vzdělání, jazzrockových kořenech, instrumentálním mistrovství i aranžérském perfekcionismu. Hlavně díky těmto vlastnostem, ale i značné žánrové, tempové či výrazové pestrosti a rovněž vysokému stupni vtipu, nadhledu a šaškovství bylo album ve své době stavěné na světovou úroveň a dodnes zůstává vysoce respektovanou nahrávkou.

"Členitá a pestrá hudba, silně ovlivněná tím nejlepším z tzv. "nové vlny", Frankem Zappou a vlastní jazzrockovou minulostí, zní i dnes nápaditě a přinejmenším aranžérskou důsledností inspirativně." (Antonín Kocábek - Týden 15/2012)

Dětské žvatlání "mendocino" rozjíždí mrazivě gradovanou výraznou kompozici "Hrabě X", která téměř plynule přechází v Čokovu životní palbu "Na václavskym Václaváku", kde se úchvatně snoubí punková přímočarost, pronikavě ječivý zpěv, geniálně jednoduchý basový riff nebo brilantní sólové ornamenty. Titulní "Straka v hrsti" kombinuje vzrušující instrumentální motivy i nápaditý svahilský zpěv, zatímco vrcholnou hitovku "Pražákům je hej" zdobí slavný text o buranovi bloudícím po velkoměstě a ptajícím se na strejdu Karla, ale rovněž šeptaná náklonnost k disku ústící v jedinečné klávesové sólo a gradační kytarové zhrubnutí. Spíše jazzrockové počátky připomíná poklidněji basovaný "Můj koníček" o všude rozlezlých krysách či do klávesového trylkování rozkvetlá "Bangabasava". Poněkud tradičnější, přesto pozoruhodný popěvek "S.O.S." osvěžuje telefonát za prachami odešlému Soukupovi, zatímco šíleným vokálem protkaná "Zubatá" se roztáčí do neskutečných instrumentálních kreací. Následuje svahilská miniatura "Tango Ropotámo", jejíž pochodově poklidný rytmus přechází v rozmáchlejší "Proč jen já", postavené na vrcholném textu Josefa Novotného, kde ve finálním monologu se velmi výstižně obrazí postavení kreativního člověka v konvenční společnosti, což vytváří dojem natolik silný, že jej nemůže narušit ani nijak špatné, ale přece jen lehce dopočtové "Nádraží".

"Pavlíčkova jedinečná kytarová hra, Kocábovy jazzové klávesové výboje, Čokova punková basa a Hrubešovy přesné bicí tvoří materii, z níž jsou uhněteny dnes už prakticky zlidovělé fláky. Jednotlivá kolečka do sebe dokonale zapadla a zrodila se nesmrtelná deska, jedna z nejlepších, kterou tuzemský rock nabídl." (Jindřich Göth - "Třicetiletá Straka v hrsti" - Instinkt 13/2012)

Přestože se s vydáním desky počítalo a roku 1982 byla pořízena, konečné nahrávky se Panton zalekl. Album "Straka v hrsti" nevyšlo a dlouhých šest let bylo šířeno jen pokoutným přehráváním na kazety. Leč aby toho nebylo málo, postupně vzrůstala také pozornost z vyšších míst, jejímž předstupněm byl proslulý koncert v Hradci Králové v lednu 1983, kde pánové měli odposlouchávanou šatnu a navíc byli nařčeni z nedovoleného obohacování se prodejem plakátů. Krátce na to, dne 22. března 1983, přinesl komunistický týdeník Tribuna lživý, demagogický a nesmyslný, ale ve svém důsledku likvidační článek "Nová vlna se starým obsahem", pod nějž se podepsal fiktivní Jan Krýzl.

"Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno, na růžovo, na modro, tetování hákových křížů, malování barevných pásů na obličej apod., to byl výsledek, který tato vlna přinesla… I když tomuto "lákání sirén" a nabádání ke "světovosti" podlehlo jen pár desítek většinou mladých a nezkušených amatérských "umělců" a skupin, nemůžeme zůstat lhostejnými k tomu, že některé skupiny tzv. punk rock či novou vlnu šíří… Cožpak je možné, aby pod hlavičkou kulturních pořadů byl šířen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi děvčaty a chlapci, a také názory zcela cizí socialistické společnosti? Je snad normální, aby hudebníci a zpěváci vystupovali na jevišti v dámských punčocháčích, aby se svlékali do půl těla? Texty, v nichž se například mnohokrát opakují "důmyslná" slova "kaťa paťa haťa" vypadající jako výplod chorého mozku jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí." (Jan Krýzl - "Nová vlna se starým obsahem" - Tribuna 12/1983)

Ve stejném duchu byl vzápětí laděn také článek Zdeny Bakešové "Prevít rock - a my" v Rudém právu. Oba tyto účelové bláboly byly pro oficiální instituce jasným návodem, jenž v socialistickém a kulturně nesvobodném Československu žel dopadl na úrodnou půdu.

"Přestože článek Jana Krýzla četli rockoví fanoušci především jako humoristický text, situace kolem dalšího působení kapel punku a nové vlny začala být opravdu vážná. Především proto, že celý příspěvek byl neskrývanou direktivou zřizovatelům, pořadatelům, provozovatelům a vůbec všem kulturním institucím, které zajišťovaly a schvalovaly veřejná vystoupení, aby skupinám nové vlny nadále neumožňovaly vystupovat. V atmosféře strachu, která panovala v mocenském aparátu, znamenala tato direktiva, navíc publikovaná orgánem ÚV KSČ, doslova rozkaz. Nová vlna byla de facto zakázána, stovky hudebníků byly potrestány za to, že hrají tak, jak hrát chtějí, tisíce mladých lidí byly trestány za to, že se jim tento druh hudby líbil, a především za to, že si dovolily bez "doporučení shora" otevřeně projevit svůj názor a že dokonce považovaly za své právo tento názor utvářet a vyjadřovat podle svého." (Miroslav Vaněk - "Byl to jenom rock'n'roll?" - Academia 2010) 

Následovaly mnohé souhlasné i nesouhlasné reakce, přičemž mezi těmi rockově prospěšnými vynikal Jazzovou sekcí vydaný bulletin Josefa Vlčka "Rock na levém křídle", významnými hudebními publicisty sepsané a Tribunou zveřejněné "Slovo kritiky" nebo diskuze v týdeníku Mladý svět. Přesto nic z toho nepomohlo a ze scény nuceně zmizel nejen PRAŽSKÝ VÝBĚR, ale také třeba JASNÁ PÁKA či LETADLO. Zkostnatělý režim tehdy znovu prokázal svou ničivou sílu.

"Málokterá rocková skupina vyvolala v letech 1980-84 tolik diskusí, rozhořčených protestů, zanícených obhajob a tolik opravdového zájmu publika jako Pražský výběr. Na vlastním příkladu obnažila rozpory ve vztazích mezi tehdejším institucionálním přístupem k rockové hudbě a jejím skutečným pulsováním ve společnosti, mezi amatéry a profesionály, i mezi příznivci populární hudby u nás." (Aleš Opekar & Vladimír Vlasák - "Excentrici v přízemí" - Panton - edice Impuls 1989)

Nevydání alba "Straka v hrsti" podtrhl také osud stejnojmenného filmu Juraje Herze, kde bylo použito několik písní z desky a který šel do trezoru. Oficiálně vydat a dokonce i televizně prosadit se podařilo pouze skladbu "Pražákům, těm je tu hej", ovšem za tu cenu, že na původní hudební základ ji přezpíval autor jejího textu František Ringo Čech a jakožto doprovod byl fiktivně uváděn ELEKTROVOX, což byla zcela neškodná studiová skupina skladatele Karla Svobody.

Zatímco Jiří Hrubeš emigroval, ostatní členové kapely se v polovině osmdesátých let věnovali hlavně studiové práci, včetně hudby pro film "Hledám dům holubí". Michael Kocáb se dále věnoval projektu "Odysseus" a pro Jiřího Korna napsal obrovský hit "Karel nese asi čaj". Vilém Čok si v něm zahýkal, ale jinak hrál s kapelou MOPED a objevil se rovněž ve skupině STROMBOLI, kterou založil Michal Pavlíček, tehdy spolupracující také se Zuzanou Michnovou na albu "Rány". Velký návrat slavné sestavy, kterou doplnil bubeník Klaudius Kryšpín, byl umožněn na podzim 1986, jenže pod zkráceným názvem VÝBĚR. Pod stejným názvem roku 1988 vyšla i deska, která měla takový úspěch, že o pár měsíců později, leč šest let od natočení, se vydání konečně dočkala i "Straka v hrsti", ovšem pod názvem "Pražský výběr". Přestože mnoho posluchačů ji dobře znalo, úspěch to byl obrovský.

"Fakt, že na desku Pražského výběru, natočenou už před šesti lety, stojí v den jejího opožděného vydání dlouhé fronty, přičemž ji v podstatě nikdo z těch mladých lidí nemusí poslouchat, protože ji znají skoro všichni nazpaměť, překonává všechny recenze…" (Josef Vlček - Gramorevue 12/1988)

Již v oné době bylo totiž naprosto zřejmé, že v případě tohoto alba jde o jeden z těch nejzásadnějších počinů české rockové a vůbec hudební historie, což platí dosud.

"Už nevím, co tehdy psali recenzenti, ale u mladých lidí měla deska velikou odezvu. Je něčím jako Kuře v hodinkách a podobný slavný rockový "fláky", v jejichž tradici pokračovala." (Michal Pavlíček - 1990)

Není tedy divu, že když publicisté kolem Rock & Popu tehdy uspořádali velkolepou historickou anketu "Československá deska desek", nahrávka se umístila na druhém místě, na které o šestnáct let později navázala i třetím místem v anketě "Alba, která měnila Česko".

"Platňa je dokumentom vrcholného štádia novovlnnej revolúcie sice českej, ale vo federálnom význame." (Juraj Čurný v komentářích k anketě "Československá deska desek" - Rock & Pop 1/1991)

Kompakt v nedůstojné podobě vyšel roku 1990. Mnohem lépe vypadá dvojdiskový "Komplet" z roku 1995, který sice postrádá původní obal, ale nabízí několik bonusů a především velmi obsáhlý booklet nazvaný "Protrhla se hráz aneb 7 (tu) tučných a 7 (tu) hubených let Pražského výběru (1978 - 1992)" a přetékající množstvím fotek, informací, komentářů či citací.

"Straku v hrsti si ze všech desek, na kterých jsem se podílel, cením nejvíc. Vytvářel jsem si na ní svoje pojetí kytary, svůj "ksicht", který jsou schopni posluchači identifikovat. Poznají z něho, že nejsem jenom trapnou kopií svých kytarových vzorů, ale že jsem si našel svou cestu. Tahle deska mě vlastně jako kytaristu udělala." (Michal Pavlíček - 1990)

Aktuálně vydaná jubilejní edice je šířena v podobě povedeného trojpanelového digipaku s vloženým bookletem a ačkoliv tento celek vizuálně vychází z původního vydání, navíc nabízí celou řadu fotek či vůbec poprvé také texty. Za pozornost jistě stojí i skutečnost, že album bylo vůbec poprvé v historii vydáno pod svým klasickým původním názvem. Pokud lze něčeho litovat, pak snad jen nepřítomných bonusů, když zejména dobový singl by nic nezkazil. Přestože tedy disk nabízí pouze samotné album, jeho hudební kvalita je natolik mimořádná a nestárnoucí, že obstojí v jakékoliv formě.

"Myslím si, že ten výtrysk svobody, který pramenil z našeho naštvání, je z té desky i po tak dlouhé době znát a lidé ji tak podprahově vnímají. K tomu prapodivným propojením našich rukopisů vznikl opravdu originál, jeden ze silných originálů zdejší rockové hudby." (Michal Pavlíček v rozhovoru Romana Lipčíka - "Jak to tenkrát bylo se zákazem?" - Rock & Pop 4/2012)

Nejlepší česká rocková alba všech dob podle autora článku (v chronologickém pořadí):
OLYMPIC - Želva (1968)
FLAMENGO - Kuře v hodinkách (1972)
Vladimír Mišík (1976)
PRAŽSKÝ VÝBĚR - Straka v hrsti (1982)
MŇÁGA & ŽĎORP - Made In Valmez (1991)
TATA BOJS - Futuretro (2000)
PRVNÍ HOŘE - Lamento (2008)

sestava: Michael Kocáb - zpěv, klávesy, Michal Pavlíček - kytara, baskytara, zpěv, Vilém Čok - baskytara, zpěv, Jiří Hrubeš - bicí, Jiří Tomek - hlasy (6)
odkaz: www.prazskyvyber.com
tracklist
1. Hrabě X
2. Na václavskym Václaváku
3. Straka v hrsti
4. Pražákům je hej
5. Můj koníček
6. Bangabasava
7. S.O.S.
8. Zubatá
9. Tango Ropotámo
10. Proč jen já
11. Nádraží

Hodnocení

autor:

100 %

čtenáři:

90 %

hodnotilo: 92


Diskuze

Cekem příspěvků: 16

venca11.08.13 | 21:21:56
Tom28.06.12 | 08:38:51
Ladislav Oliva28.06.12 | 09:13:05
Tom28.06.12 | 09:31:38
Ladislav Oliva28.06.12 | 09:47:35
Tom28.06.12 | 13:38:02
Taffey02.07.12 | 17:39:50
Taffey10.05.12 | 16:38:52
garmfrost08.05.12 | 19:04:54
lopator08.05.12 | 10:14:05
Primitivní - ??????...lukáš24.04.12 | 12:50:18
Randy21.04.12 | 14:52:36
Johny20.04.12 | 09:19:35
Petr23.04.12 | 15:10:28
Johny23.04.12 | 15:53:03
Johny24.04.12 | 14:19:57

Související články

Nejnovější diskuze

THE CRAZY WORLD OF ARTHUR BROWN - Zim Zam Zim

Schneider anonym
09.09.16 | 16:35:27

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Petr anonym
21.02.16 | 14:42:59

MOTÖRHEAD - Motörizer

Jaroslav Burda
29.12.15 | 09:38:06

CLANNAD - Legend (Robin of Sherwood soundtrack)

Oblu anonym
12.12.15 | 07:55:33

MOTÖRHEAD - Motörizer

Jaroslav Burda
12.11.15 | 21:33:10

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr

Olda anonym
27.05.15 | 21:42:20

FLAMENGO - Kuře v hodinkách

Jarda Balcar anonym
12.03.15 | 15:08:37

OLYMPIC v Lucerně

Petr anonym
31.01.15 | 20:40:42

Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar

venca anonym
21.01.15 | 21:02:27

Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar

Štěpán Šimek
14.01.15 | 15:20:26

Více

Facebook   MySpace   YouTube