Přihlášení | Registrace

John Foxx And The Maths - The Shape of Things

2011 Metamatic Records / Townsend Records

Nelze si nevšimnout, že někteří legendární elektroničtí interpreti, narozdíl od těch rockových, čím jsou starší, tím více hudby produkují, obzvláště, dovrší-li penzijního věku. Konkrétně pozdější tvorba Johna Foxxe, nepočítám-li kultovní experimentální debut "Metamatic" z osmdesátého roku, navíc působí progresivnějším a celkově zajímavějším dojem, než jeho rané synthpopové období sešněrované soudobými stylovými trendy. Posluchač by řekl, že muzikant s přibývajícím věkem bude logicky tíhnout spíše k mainstreamu, Foxx však jde cestou opačnou. Spolupráce se, skoro až fanatickým milovníkem starých analogových syntezátorů, Bengem (aka The Maths), se jeví jako trefa do černého. Nástupce kritikou ceněného alba "Interplay" na sebe nenechal dlouho čekat a vychází ještě týž rok pod názvem "The Shape of Things" (Foxx mezi tím stihl vydat další dvě kooperační alba).   

Na "Interplay" Foxx a Benge sofistikovaně oprášili synthpopového ducha osmé dekády, ale zaobalili ho do soudobého progresivního hávu, "The Shape of Things" však nekráčí ve stejných stopách. Přesně v duchu mé úvodní úvahy se pánové rozhodli více experimentovat, tudíž téměř absentují svěží hitovky v duchu "Evergreen", "Summerland" nebo "Destination", milovníky písničkovějších struktur potěší snad jen pátá "September Town" s primitivní, avšak nesmírně chytlavou a svým způsobem geniální klávesovou linkou a až ortodoxní retro záležitost "Vapour Trails" (skoro až by se chtělo říci přímo teleportovaná někdy z počátku osmdesátých let). Páteř alba tedy tvoří spíše kratší syntezátorové suity podpořené bicím automatem, v globálu evokující nějaký filmový soundtrack. Nemálo z nich je ryze instrumentálních, anebo Foxxův vokál prošel výraznou deformací, třeba v drásavé "Talk" slyšíme jen jakoby ležérní zefektovaný recitativ, naopak v "Invisible Ray" se zase pouští do svébytné étericky čisté polohy, známé z krasojízdy "Mirrorball", tak či onak tradičnější zpěvovou polohu na albu nalezneme jen zřídkavě.

Foxxova produkce šla vždy mimo hlavní proud elektronické hudby, od neuchopitelného ambientu, po jakési nekomerční retro neodisco, v případě druhého počinu v tandemu s Bengem se žánrové hranice ještě více rozostřují. Asi v duchu názvu desky každá z kompozic disponuje odlišným tvarem, náladou a strukturou, všechny však pojí nesmírně minimalistický syntezátorový rukopis, v určitých případech bych se nebál hovořit až o kompozičním primitivismu, evokujícím pravěk tvorby hudby na počítači. Jedním dechem však dodávám, že vše vyřčené nemíním nijak pejorativně. Pánové si jednoduše dnes tolik moderní retro elektroniku vyložili po svém a vše dotáhli do extrému, díky čemuž ve finále zní naprosto svébytně, až vizionářsky. Kupříkladu "Modreno" evokuje první midi zvuky ozývající se z PC speakeru nebo zkreslená kytara v "Falling Away", mimochodem zahraná přímo Foxxem, zní jakkoliv, jen ne jako kytara. Poněkud kontraproduktivní se mi jeví jen poměrně nezáživné ambientní jednominutové mezihry jako "Buddwing" nebo "Astoria".

"The Shape of Things" sice stojí ve stínu uchopitelnějšího předchůdce, ovšem není radno jej podceňovat. Vyžaduje totiž poněkud odlišné poslechové naladění, milovníci nekonvenčního analogového syntezátorového experimentátorství jistě zajásají, nostalgičtí fanoušci osvědčeného starého dobrého středního proudu á la DEPECHE MODE poněkud znejistí a ti ostatní... raději rovnou sáhnou po bonusovém CD s remixy z "Interplay", vhodnými třeba na párty.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 28.05.12

Další články autora:

John Foxx And The Maths - Evidence | 20.03.13
Gary Numan - Dead Son Rising | 26.08.12
John Foxx And The Maths - The Shape of Things | 28.05.12
John Foxx And The Maths - Interplay | 09.05.11
OZZY OSBOURNE - Scream | 21.08.10

Všechny články