Novinky | Videa

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

RED HOT CHILI PEPPERS v ČR

29.08.16

Více

Echoes

Persistence tour 2017

Persistence tour 2017

20.01.17 | 19:00 hod.

Live - nejbližší akce

Persistence tour 2017

20.01.17 | 19:00 hod.

Více | Přidat koncert

Recenze

PINK FLOYD - The Endless River

PINK FLOYD - The Endless River

2014 Parlophone

čas: 52:56
země původu: Velká Británie
styl: progressive/art rock/ambient

Zřejmě nejočekávanější hudební událostí roku 2014 je nové řadové album jedné z největších legend světové rockové hudby PINK FLOYD, které vyšlo dlouhých dvacet let po předchozí desce "The Division Bell". A právě z období jejího nahrávání pochází i základ novinky "The Endless River". Dle vyjádření bubeníka Nicka Masona kapela již tehdy uvažovala o tom, že tento materiál, toho času provizorně nazvaný "The Big Spliff", vydá, nicméně z těchto plánů později sešlo. Prvotním impulsem k jejich oprášení se stala až smrt klávesisty Ricka Wrighta, po níž se frontman David Gilmour rozhodl tyto skladby s pomocí mnoha dalších hudebníků a producentů upravit a kompletně přepracovat. Netknuty tak nakonec zůstaly právě jen Wrightovy pasáže.

Jak bylo dlouho před vydáním avizováno, jde o převážně instrumentální album ambientnějšího charakteru, což je pro tvorbu PINK FLOYD rozhodně netypické. Ve všech ostatních ohledech ale zůstává věrno klasickému soundu kapely a tu a tam problesknou i reminiscence na její kultovní sedmdesátkové skladby. Nicméně je třeba si upřímně říct, že v rámci současné rockové scény ani v diskografii samotného spolku nejde hudebně o nic převratného či neslýchaného. A kdo by něco takového čekal, žije zřejmě mimo realitu. Po bezmála padesáti letech působení na scéně pánové samozřejmě nemají zapotřebí si něco dokazovat ani ambice posouvat žánrové hranice. To vše dokázali již v minulosti. Nyní logicky spíše bilancují a ohlížejí se za svou dosavadní tvorbou. A daří se jim to náramně.

Typicky "floydovsky" zasněná atmosféra a pohlcující podmanivost na "The Endless River" znovu připomíná, že architekty unikátního soundu kapely jsou právě Gilmour s Wrightem a nezaměnitelná souhra jejich nástrojů. Roger Waters, který se na nahrávání nepodílel, je bezesporu skvělým skladatelem, nicméně jako instrumentalista ani zpěvák nikdy výrazně nevynikal. Jeho nepřítomnost by tedy měli oželet všichni, pro koho diskografie PINK FLOYD nekončí jeho odchodem a našli si zálibu i v pozdní "gilmourovské" tvorbě. I přes poněkud minimalistické vyznění je totiž na novince rozhodně co objevovat a obdivovat. Například fakt, že i když má kytarista David Gilmour nespočet plagiátorů a následovníků, nikdo z nich nedokáže hrát tak procítěně a podmanivě. Nebo že Wright po své smrti zanechal dostatek kvalitního materiálu na to, aby mohl být použit jako základ pro novou desku, aniž by jeho party zněly jako nějaké nedodělky či hudební odpad. Ojedinělý cit pro atmosféru, kterým se jeho hra pyšnila, opět nelze neobdivovat a některé jím komponované pasáže působí i dnes doslova magicky.

Z instrumentálně-ambientně-atmosféricky laděné nahrávky vybočuje především závěrečná skladba "Louder than Words", v níž jako jediné zazní zpěv a kterou otextovala Gilmourova manželka, spisovatelka Polly Samsonová. Ta koneckonců vydatným dílem přispěla i ke vzniku jeho poslední sólovky"On an Island". Album je tvořeno čtyřmi částmi, které jsou v podstatě rozsáhlejšími skladbami, rozdělenými na několik kratších tracků. Poprvé od legendárního počinu "The Dark Side of the Moon" z roku 1973 se skladatelského procesu účastnil i bubeník Nick Mason, což je mimochodem jediný člen kapely, kterého naleznete v sestavě všech řadových alb.  Nahrávání opět částečně probíhalo na Gilmourově hausbótu Astoria, který byl svým majitelem přebudován na nahrávací studio. Ten kapele sloužil prakticky po celé "post-watersovské" období a vznikaly zde i předchozí dvě řadové desky.

PINK FLOYD udělali více než důstojnou tečku za svou plodnou mnohaletou kariéru, během níž ovlivnili nespočet dalších kapel a interpretů. Album "The Endless River" je mimo jiné koncipováno i jako pocta zesnulému klávesistovi Ricku Wrightovi a tuto roli plní bezchybně, neboť jeho hra i skladatelský um zde vynikají výrazněji, než na jakékoliv předešlé desce. A i když jde o dvacet (v jednom případě dokonce i více než čtyřicet) let staré nápady, působí stále velmi pohlcujícím a nadčasovým dojmem. Kdo nepatří k neochvějným vyznavačům "watersovské" éry, ortodoxním progresivistům, pro něž tvorba kapely skončila někde kolem přelomové desky "The Dark Side of the Moon" nebo nečeká převratnou změnu v hudebním směřování spolku, by měl být určitě spokojen. Stačí si najít klidnou chvilku k vychutnání nerušeného poslechu a pak už se jen nechat unášet na křídlech nostalgie, tajuplné atmosféry a překrásných melodií, aniž by vás muselo trápit, že současná rocková scéna je zkrátka už jinde…

sestava: David Gilmour – kytary, baskytara, klavír, klávesy, syntezátory, Hammondovy varhany, perkuse, efekty, zpěv, Rick Wright - klávesy, klavír, Hammondovy varhany, varhany, syntezátory, elektrické piano, Nick Mason – bicí, perkuse, gong; hosté: Bob Ezrin – baskytara, klávesy, Guy Pratt – baskytara, Andy Jackson – baskytara, efekty, Anthony Moore – klávesy, Jon Carin – syntezátory, perkuse, Damon Iddins – klávesy, Youth – efekty, Gilad Atzmon – tenorsaxofon, klarinet, Helen Nash – violoncello, Honor Watson – housle, Victoria Lyon – housle, Chantal Leverton – viola, Durga McBroom – doprovodný zpěv, Louise Marshall – doprovodný zpěv, Sarah Brown – doprovodný zpěv
produkce: David Gilmour, Phil Manzanera, Youth, Andy Jackson
odkaz: www.pinkfloyd.com
tracklist
Side 1:
1. Things Left Unsaid
2. It’s What We Do
3. Ebb And Flow

Side2:
4. Sum
5. Skins
6. Unsung
7. Anisina

Side 3:
8. The Lost Art Of Conversation
9. On Noodle Street
10. Night Light
11. Allons-y (1)
12. Autumn ‘68
13. Allons-y (2)
14. Talkin’ Hawkin’

Side 4:
15. Calling
16. Eyes To Pearls
17. Surfacing
18. Louder Than Word

Za nejzajímavější na novém albu PINK FLOYD považuji fakt, že vůbec vyšlo, neboť v něj doufal jen málokdo. V tomto světle ani nikoho nepřekvapí, že skupina v podstatě recyklovala nepoužitý materiál především z nahrávací session "The Division Bell" a dílo by mělo primárně sloužit jako hold zesnulému a pro kapelu zvukově určujícímu klávesistovi Richardu Wrightovi, na jehož partech kolekce "The "Endless River" stojí. Co už překvapí poněkud více, že krom závěrečné skladby "Louder than Words" se nese v instrumentálním, až ambientně relaxačním duchu, což pro rockověji naladěné fans může znamenat body dolů. Naopak ten, kdo bedlivě sleduje i sólové počiny členů PINK FLOYD a především sólovou dráhu Davida Gilmoura a byl spokojen s jeho zatím posledním dílem "On An Island" z roku 2006, nemůže ho patnáctá řadovka PINK FLOYD zklamat.

Osobně "Endless River" vnímám jako jakousi codu za plodnou dráhou jedné z nejfenomenálnějších kapel v dějinách rockového žánru, která de facto položila základní kameny progresivní muziky, založené na souznění propracovaných aranží rockových nástrojů s přesahem do mnoha dalších stylů, včetně třeba scénické či vážné hudby. Hudební gurmány především potěší, že si album zachovalo typický určující "pinkfloydovský" sound, byť se Gilmour a spol. drží spíše při zemi a kladou důraz především na subtilní ráz a celkově nekonfliktní nálady. Tudíž zde nenalezneme nějaké vyložené majestátní hymny či psychedelické orgie, na druhou stranu nahrávka potěší i navzdory své kompoziční kompaktnosti vcelku komplexními emočními náladami. Plyne pokojně jako vlny na zklidněném nočním moři. Žádné tříštění o útesy, spíše mořská pěna příjemně ovívá bosé nohy na pláži. Ano, "Endless River" je taková "night music", ztracené partitury, které jen stačilo oprášit. Ostatně třeba taková "Allons-Y (1)" dokonce nezapře jistý hitový potenciál a závěrečná "Louder Than Words" reprezentuje takřka staré známé "Flojdy", jaké máme všichni rádi. Ale... Ale už se nepíše rok 1973 a onen čas dávno nemilosrdně uplynul. Nechme se alespoň na moment unášet proudem nekonečné řeky času, řeky nostalgických vzpomínek. Každá řeka se nakonec vlévá do moře, na nějž jednou musí vplout každý. Nechme PINK FLOYD stát se našimi věčnými kormidelníky.

hodnocení: 75 %
Štěpán Šimek

Hodnocení

autor:

80 %

čtenáři:

78 %

hodnotilo: 29


Diskuze

Cekem příspěvků: 4

johny18.11.14 | 13:36:06
Budu si mlaskatJaroslav Burda13.11.14 | 16:01:27
Budu si mlaskatjan13.11.14 | 16:52:39
Budu si mlaskatJaroslav Burda13.11.14 | 17:32:58

Nejnovější diskuze

THE CRAZY WORLD OF ARTHUR BROWN - Zim Zam Zim

Schneider anonym
09.09.16 | 16:35:27

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Petr anonym
21.02.16 | 14:42:59

MOTÖRHEAD - Motörizer

Jaroslav Burda
29.12.15 | 09:38:06

CLANNAD - Legend (Robin of Sherwood soundtrack)

Oblu anonym
12.12.15 | 07:55:33

MOTÖRHEAD - Motörizer

Jaroslav Burda
12.11.15 | 21:33:10

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr

Olda anonym
27.05.15 | 21:42:20

FLAMENGO - Kuře v hodinkách

Jarda Balcar anonym
12.03.15 | 15:08:37

OLYMPIC v Lucerně

Petr anonym
31.01.15 | 20:40:42

Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar

venca anonym
21.01.15 | 21:02:27

Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar

Štěpán Šimek
14.01.15 | 15:20:26

Více

Facebook   MySpace   YouTube